Hry v Tokiu patří mezi nejdražší v historii.
Olympijské hry jsou pro pořadatelskou zemi šancí, jak na sebe upoutat pozornost celého světa. Z hlediska ekonomické návratnosti jsou však nejhorší možnou investicí.
Zkušenost ukazuje, že propočty očekávaných nákladů jsou obvykle „vycucané z prstu“ a téměř vždy se nafoukly. Naopak výnosy mohou být velkou neznámou.
Tokijská olympiáda není výjimkou, už nyní se „těší“ přívlastku jedné z nejdražších v historii. Částečně i proto, že obrovská akce se koná bez účasti diváků.
Audit japonské vlády odhaduje, že finální účet za letní hry se zastaví na rozmezí 20 až 25 miliard amerických dolarů. Pro srovnání, když Tokio před osmi lety v soutěži o olympiádu porazilo Madrid a Istanbul, tehdejší premiér Šinzó Abe tvrdil, že náklady se vejít do osmi miliard dolarů.
Trojnásobné prodražení je silná káva pro zemi, které sice patří mezi nejbohatší na světě, ale zároveň se topí v dluzích. Podíl veřejného dluhu na HDP Japonska se i vlivem pandemie covidu prohloubil na 224 procent. Na takové úrovni nelétalo ani Řecko během krize před deseti lety (kolem 170 procent HDP).
